Pasivní pohyb se využívá u pacientů, u kterých je třeba z léčebných důvodů končetinu imobilizovat (např. dlaha). Dále se využívá u pacientů, kteří nejsou schopni končetinou pohybovat svou vůlí (např. neurologičtí pacienti). Klouby těchto pacientů jsou náchylnější ke zkracování úponů šlach v jejich okolí, dochází ke zhoršení výživy kloubních struktur. Pasivním pohybem můžeme udržet přirozený rozsah pohybu kloubu a minimalizujeme jím nežádoucí účinky imobilizace.

Strečing pracuje s měkkými tkáněmi. S jeho pomocí dochází ke zvýšení rozsahu pohybu a flexibility svalů. Měl by však být prováděn po odeznění akutního zánětu. Zařazením strečingu do rehabilitace můžeme předejít zkracování šlach. S jeho pomOcí také můžeme redukovat pacientovu bolest. Kvalitním strečinkem před sportovním výkonem můžeme předejít mikrotraumatům při svalové kontrakci.